Školy


V dávných dobách, jak je za­psáno v I. díle školní kroniky se v chaloupce (Ševcova chalópka) vyučo­valo. „Staří lidé vy­pravují, jak slýchali od svých neboštíků otců, že jakási žen­ská ve Velenově děti vyučovati měla. První školy po venkově zařizovány jsou za vlády Marie Terezie. A tu snad a snad i o něco později byla zařízena škola ve Velenově.“

 

„Na svatebních smlouvách Vincence Kejduše, syna rychtáře Jana Kejduše z Velenova s Františkou, dcerou Václava Součka ze Svitávky v roce 1791 je uveden obecní písař Lorenz Winkler a byl ve Velenově asi prvním učitelem. Podle farní matriky byla jeho první manželkou Viktorie a po její smrti si vzal Annu, rozenou Vybíhalovu z Velenova. Po něm učiteloval jeho syn Karel Winkler a s manželkou Marií, rozenou Baráček z Boskovic měli 9 dětí (Františku, která zemřela, Josefa, Elizabethu, Karolinu, Jakuba, Karla, Františka, Františku a Vincence). Ve Velenově se stal učitelem syn Franz, který se narodil 15. 8. 1811 a zemřel 22. 1. 1873. S manželkou Terezií, rozenou Šindelkovou ze Žďárné měli 6 dětí. Chaloupku čp. 2, která byla vlastnictvím Karla Winklera, prodal tento panu Františku Kejdušovi a to snad tehdy, když obec vlastní školu si postavila na Placu v roce 1824“ (viz školní kronika).

 

„Obec Velenov v roce 1824 vystavěla první školu. Kolem roku 1865 do ní docházely i děti z Okrouhlé. Tato škola byla dřevěná, dochem krytá a stála na místě dnešního čp. 39 a byla tak i očíslována. V průčelí byla o něco užší a dřevěná budova stála na kamenné podezdívce. Skoro uprostřed domu byly hlavní dveře, jimiž se vcházelo do malé síňky. V síňce byly 3 dveře, nalevo do učírny, vprostřed do úzké chodbičky, kde byl otevřený komín, pod komínem ohniště a otvor do kachlových kamen. Chodbičkou (tou kuchyní) se procházelo na dvůr. Proti dveřím do učírny byly dveře do bytu učitelova.

 

Učírna byla skoro čtvercová a měla na stranu severní a východní po dvou jednoduchých vnitřních oknech. Venkovní okenní křídla neměla. Z venku byl kolem oken široký dřevěný rám. Do třídy stoupalo se přes vysoký práh, u dveří byla velká kachlová kamna s venkovním topením a hned za kamny do učírny zasahující komůrka. Druhá taková komůrka zasahovala do bytu učitelova, takže jak v učírně, tak v bytě byl ostrý roh. Učírna i byt pro učitele (sestávající z jedné světnice) měly dřevěný strop. V učírně byl stupínek, na němž stál stolek, vedle stolku podstavec a na něm jedna tabule. Lavic bylo 7 velmi primitivních bez přihrádek, bez kalamářů. Každý školák nosil si inkoust do školy sám. Láhvičku uvázanou měl na tkaničce na knoflíku u kabátu. Primitivní byl také zámek u dveří do učírny. Proutek, na němž uvázán motouzek, provlečený dírkou do dveří. Z venku zatáhlo se za provázek a dveře se otevřely. V síňce pod učírnou stály dřevěné schody na půdu a za schody byly padací dveře do sklepa. Na národopisné výstavě by tato škola dělala velký efekt, ale uvážíme-li, že v takové škole po celý svůj věk bydlel učitel a že děti v takové učírně denně 5 – 6 hodin namačkány vedle sebe jak slanečci stráviti musely, jest dnešního dne až k neuvěření. Pisatel (Filip Faul) v této škole bydlel, 3 roky v ní učil a mnohou trpkou vzpomínku zakusil. Pamatuje si, jak spodní tabule v oknech papírem zalepeny byly an okenní rámce shnilé byly a sklo do nich více zasadit se nedalo. Pamatuje si, jak spousta hlíny a červotočiny na hlavu jeho se spustila, když někdo po půdě šel. Pamatuje si, jak kolečka hlíny do učírny se navážeti musela, aby díry do podlahy, pod lavicemi se nacházející, se zasypaly.

 

Chaloupku tuto prodala obec za 550 zlatých roku 1876 Vincenci Veselému. Při požáru roku 1903 tento dům lehl popelem“ (viz školní kronika).

 

„Obecní výbor se v roce 1876 usnesl, že zakoupí od syna bývalého učitele Winklera dům čp. 40, který si ten pro sebe vystavěl. Obecní komise uznala, že lze dům pro školu upravit a tak jej i se zahradou a polem pod domem zakoupila za 3200 zlatých a stará škola v čp. 39 prodána za 550 zlatých. K úpravám nedošlo, Winkler žádal peníze, obec neplatila a dům používala.

 

Obec byla v té době zámožná, neboť vlastnila lesy, které v roce 1867 u Suchého vyvrátila vichřice a obec dříví prodávala. Za prodané dříví stržili 7673 zlatých. Každý podsedník obdržel 100 zlatých a dalších 100 si mohl půjčit. To také většina udělala, ale s vracením nespěchala a obci dluží dodnes. Také část obecních lesů byla mezi občany rozdělena a ti je mají ve svém soukromém vlastnictví (každý usedlý 20 mír lesa a 10 mír lesní půdy, domkař půldruhé měřice lesní půdy, upravené na pole a louky – Tály a Tálky, převážně prodané občanům ze Suchého). Obci zbyla asi 1/5 majetku – les Plánivy u rybníka. Vývratí bylo tolik, že prodej, dražba, trvala celý týden. Peníze za dříví se jen hrnuly a jaký div, sousedé se brzo „zapomněli“. Každý licitant chtěl lacino koupit a aby si obec naklonil, přivezl s sebou maso. Jeden vepřové, druhý telecí, každý něco jiného. U starosty Henka, který byl hostinským, se ve dne, v noci maso peklo a jedlo. Sousedé, kteří před tím nikdy do hospody nepřišli, seděli tam nyní od rána do noci, jedli, pili, hodovali. Od těch dob se Veleňákům říkalo „hoželáci“, tj. že si užívali.

 

Za těch 9 let bohatých však v pokladně při takovém tureckém hospodaření peníze na zaplacení domu čp. 40 nebyly. Když občané nechtěli vracet půjčky 100 zlatých a starostovi Henkovi tvrdili, že je dostali darem, vypůjčil na zaplacení školy peníze svým jménem u lichvářů a to byl počátek dlouhých soudů. Až do roku 1880 neexistoval zákon o lichvě – peníze byly zbožím. Lichvář si bral úrok 40 – 48%, záložna jen 8%! Starosta Henek a radní Havelka půjčili peníze na 3 měsíce. Po této době žádali lichváři navrácení peněz i s úroky, ale Henek je odkázal na obec a ta zas na něj. Konečné rozhodnutí vydal po 8 letech Správní soud ve Vídni. Obec Henkovi musela zaplatit 700 zlatých s 6% úrokem a polovinu soudních výloh (asi 300 zlatých). František Henek a Josef Havelka se podpisem směnky zadlužili a dostali na pokraj záhuby. Podnes na památku po svém úřadování v obci mají v gruntovní knize od věřitelů zapsán dluh 2000 zlatých. Teprve v roce 1882 došlo na adaptaci čp. 40 (práce dělal Vincenc Veselý se švagrem Josefem Svěrákem). Oprava stála 4332 zlatých a s prodejní cenou 3200 zlatých přišla škola obec na 7532 zlatých. Spolu se soudními poplatky skoro na 10 tisíc zlatých. V roce 1875 nebylo ve Velenově žádného učitele a neučilo se tam (učitel Zapletal František z Protivanova odešel učit do Vilémovic. Došel učit Jan Pospíšil z Protivanova, který vychodil několik tříd gymnázia a v roce 1876 šel na vojnu). Od 1.12.1876 pak byl ve Velenově učitelem Filip Faul z Kněžic v Čechách, narozený 1856 a v roce 1883 se stal katolíkem (byl izraelita). Obec v době příchodu učitele Filipa Faula byla v zajímavé situaci. Stará škola byla prodaná a nová nebyla k vyučování způsobilá. V roce 1930 byly ve škole pořízeny nové lavice, třicet kusů a byla ustavena druhá třída (učitel Kunc Leopold z Doubravice). Žáků bylo 63 a učilo se v jedné třídě tak, že I. třída ráno a II. pak odpoledne. V roce 1931 o prázdninách bylo do školy zavedeno elektrické osvětlení. Správcem školy byl Jan Havliš a 1.9.1932 odešel i s rodinou do Kobylnic u Brna. Místo něho přišel Lang František z Jevíčka, výpomocná učitelka Brabcová Anežka z Molenburku, v roce 1933 pak Skulil Jindřich, který učil na Kořenci. O stavu školy řekl: „roztrhaná chalupa, vítr do ní fouká …“ Od 1. 9. 1934 krátce ve Velenově učil Okáč František. Za Josefa Juránka, který přišel ze školy z Ubušína u Jimramova v roce 1937 byla oplocena školní zahrada laťkovým plotem (4 m³ dříví darovala škole obec), bylo zbudováno hřiště, vysázeny okrasné keře, jabloně, 40 rybízů, mišpule, moruše aj. Na jaře 1939 zasázeli žáci 60 ovocných stromků kolem cesty do Boskovic. Od 20. 1. 1941 přichází nový řídící učitel, Krejčí Oldřich (narodil se v Novosadech) a učil ve Velenově až do padesátých let, kdy se stal školním inspektorem. Ve škole jej vystřídala paní učitelka Chlupová Marie z Valchova, tu pak Ošlejšková Milada ze Suchého a poslední učitelkou od roku 1965 do 30.6.1976 byla Kočvarová Marie z Boskovic.

 

Ve školním roce 1975/76 chodilo do školy pouze 10 žáků. V 1. ročníku žáci 2, ve 2. ročníku také žáci 2, ve 3. ročníku žáci 4 a ve 4. ročníku žáci 2. Od září 1976 museli žáci do školy dojíždět autobusem do Boskovic.

 

 

Nářečí


Nářečí je velmi dobře zachováno. Je to horácká podoba nářečí hanáckého, kde se místo „u“ používá „ho“ a na začátku slov se samohláskou „o“ zase „v“ (voko, voves), široké „e“ a dlouhé koncovky (vozék, psék). Nářečím už umí mluvit jen starší lidé, mladší, kteří to umí, tak hovoří jen doma, ale jinde pak spisovně. Z lidí, neznalých nářečí málokdo pochopí větu: „Gdes bél? Gdes tam šel? Cos šél?“

 

 

Pozemky v obci


„Pozemky zdejších občanů nevynikají úrodností (bonitní třída V, VI, VII). Celková výměra 755 ha, vší orné půdy jest 142,1 ha, luk 96,34 ha, obecních lesů 12,88 ha a selských (soukromých) lesů 53 ha. V obecním katastru je panský rybník u Suchého“ – viz obecní kronika 1923.

 

 

Na polích se pěstuje žito, ječmen, oves, menší množství pšenice, len, brambory a též řepa a mák. V roce 1899 živelná pohroma zničila všechnu úrodu.

 

Jednotné zemědělské družstvo ve Velenově „bylo založeno na podzim v roce 1954 vstupem 41 členů z drobných zemědělců, kteří začali hospodařit na 90 ha zemědělské půdy. Z toho 60 ha byla půda orná. Ve výměře jsou započítány i pozemky čp. 11 a čp. 15, jejichž majitelé byli umučeni v koncentračním táboře a na půdě neměl kdo pracovat (na živu zůstala vdova Filoména Ševčíková s nezletilými dvěma dětmi a stará babička Josefa Hamplová se dvěma malými vnuky).“

 

„V přípravném výboru pracoval Havelka Jaroslav čp. 45 (předseda přípravného výboru), Konečný František čp. 44, Krejčí Oldřich čp. 40, Veselý Jaroslav čp. 39 a Dokoupil Jaroslav čp. 21. Přípravný výbor zajistil i volby rádného představenstva JZD v tomto složení: Veselý Jaroslav čp. 39 (předseda), Krejčíř Alois čp. 16 (účetní), členové Konečný František st. čp. 44, Konečný Josef čp. 54 a Šmerda Ladislav čp. 53.“

 

„Až v roce 1956 do JZD vstoupili i všichni výkonní zemědělci se 125 ha půdy (z toho činila orná 95 ha) a se 30 ha lesa. V tomto roce se začala na Kopcích stavět drůbežárna, v roce 1957 pak kravín, v roce 1962 vepřín a v roce 1965 váha, dílny a kancelář. V průběhu let 1955 – 1973 vedli JZD tito předsedové: Veselý Jaroslav čp. 39 (8 let), Vojtěch František z Hrádkova (3 roky), Vybíhal Josef čp. 5 (2 roky), Havelka Jan čp. 6 (4 roky), Svěrák Rudolf čp. 2 (4 roky až do sloučení 1973). Účetními byli: Krejčíř Alois čp. 16 (6 let), Zemánek Josef ze Žďárné , Braunschlegerová Marie (5 let), Krejčí Oldřich čp. 40 (9 roků).“ Dle kroniky obce str. 228 – 231.

 

Na kravíně se chovalo kolem sta kusů hovězího dobytka (z toho chovných krav asi 45 a tyto se řadu let dojily ručně), na vepříně pak stav činíval kolem stovky prasat. V roce 1986 kvůli budování vodního díla na řece Bělé dochází k omezení živočišné výroby v JZD Vrchovina, které obhospodařuje pozemky kolem Velenova. Na kravíně je jen 60 kusů mladého dobytka, na vepříně 95 kusů prasat pro záhumenkáře. Na 20 ha polí v tomto roce byla zaseta pšenice (výnos z ha činil 51,4 q), na 15 ha zaset ječmen (výnos z ha činil 49 q) a na Dílech na rozloze asi 48,2 ha se pěstoval len (výnos z ha 56 q). Za len se platí podle jeho kvality od 220 do 300 Kčs za q. Od 12. 7. 1991 byl zrušen chov vepřů a na upraveném kravíně se začalo s chovem brojlerů. Dovezlo se 14 tisíc jednodenních kuřat a ta se vykrmují 46 dnů (turnus). Pak 5 týdnů trvá tzv. veterinární doba pro desinfekce, výměnu podestýlky aj. a znovu se opakuje další etapa výkrmu. Později budova sloužila pro výkrm krůt.

 

 

Popis obce


„Velenov se rozkládá v západní části Drahanské vysočiny. Geologickým podkladem je zde prahorní rula. Proto také půda kolem vesnice je štěrkovitá.

 

Obec je rozložena podél cesty, jež probíhá středem Velenova. Nejzápadnější budovou v obci jest škola, kde jest nadmořská výška asi 500 m. Dále, směrem k východu terén stoupá tak, že nadmořská výška u nejvýchodnějšího stavení je asi 600 m. Nejníže položenou budovou v obci jest hostinec číslo 3. Obec sama v ústech lidu dělí se na 3 části, Pohoř, Dědino a Vacolo“ (podle Vaculíka, který kdysi žil v Pazderně čp. 31).

 

„K Pohoři patří všechna stavení od školy (čp. 40) až po hájenku (čp. 19) a Kočvarův (Veselého) hostinec (čp. 3)“. Pohoř má název od požárů (v roce 1835 zničil tam požár 7 stavení a v roce 1903 pak 16 stavení). Na Pohoři je malé prostranství – Plac, cesta za Humna, k Vratíkovu a na Kopce. U bývalé školy stojí kamenný kříž s nápisem „Nechte maličkých přicházet ke mně…“. Čtyři lípy kolem byly zasazeny 10.5.1881 při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou, horní dvě z nich museli být 14.3.2009 kvůli špatnému stavu skáceny. O měsíc později byly na stejném místě u příležitosti Dne Země vysazeny nové dvě lípy (25.4.2009).

 

 

 

 

„Dále odsud na východ jest Dědina. Byla patrně původním jádrem obce (samé selské grunty čp. 3, 5, 6, 15, 19). Uprostřed jest obecní zvonice se zvonem, koupeným po válce. Předválečný zvon byl odebrán pro účely vojenské v roce 1917. Naproti kapličce jest malý rybníček, který za léta mívá jen velmi málo vody“. Mezi dvěma lípami, zasazenými 25. 4. 1879 k výročí stříbrné svatby císaře Františka Josefa I s Alžbětou (sňatek byl 24. 4. 1855), stojí bílý mramorový kříž s nápisem „Ejhle, kříž Páně, prchejte strany nepřátelské, zvítězil lev z pokolení Jůdova, kořen Davidův. Alleluja.“ V pískovcovém podstavci kříže je upevněna bílá mramorová deska s nápisem „Věnován ke cti a chvále Boží od mládenců a pannen VELENOVSKÝCH 1914“.

 

 

„Nejvýchodnější a nejvyšší část obce je Vacola. Posledním objektem v obci jest vodovod – kašňa (1906)“. Na rozcestí domů čp. 63 a 48 stával od roku 1914 starý, dřevěný, vyřezávaný kříž z roku 1842. Dříve stával v Dědině a kolem něj prý bývala dřevěná tyčková ohrádka, která za dlouhá léta byla po kouscích (na třísky) rozebrána matkami na nakuřování dětí proti leknutí. Starý kříž byl v roce 2006 z důvodu špatného stavu odstarněn a darován Moravskému zemskému muzeu v Brně. Na jeho místě stojí replika z roku 2005. Litinový Ježíš je původní. Velenov se táhne v délce asi 1 km, jak se říká „vod křička pod školó po kašňo“.

 

 

 

„Jména tratí pozemků jsou: Čihátky (tam prý Velen číhal a do klícek chytal ptáčky), Padělky, Tály, Tálky, Žlíbek, Díly, Poustky, Valchovce, Paseky, Škrabačka, Padóšek, Bahna, Kluč, Kozel, Tisová, Skála, Krajina“.

 

Tak nám, co jest zapsáno v uvozovkách, zaznamenal v roce 1923 v obecní kronice kronikář a učitel Jan Havliš. Narodil se 15. 9. 1892 v Německém u Nového Města na Moravě. Do Velenova přišel 8. 2. 1922 zastupovat nemocného Filipa Faula, starého učitele, který byl izraelské národnosti. V dubnu 1923 byl učitel Havliš jmenován definitivním učitelem a správcem školy.

 

 

Kroniky

Výtahy ze starých zápisů a z kronik obce

 

V roce 1378 je v listině Oldřicha z Boskovic první písemná zmínka o Velenovu.

 

V roce 1447 je ve Vlastivědě Moravské zmínka o Velenovu.

 

V roce 1547 je ves jmenována u panství boskovického.

 

V roce 1763 bylo ve Velenově 15 domů a 85 občanů.

 

V roce 1791 je uveden na svatebních smlouvách Vincence Kejduše z Velenova s Františkou Součkovou ze Svitávky obecní písař Lorenz Winkler (asi první učitel).

 

V roce 1824 obec vystavěla školu na Placu čp. 39.

 

V roce 1835 zničil požár 7 stavení.

 

Roku 1842 byl zhotoven dřevěný vyřezávaný kříž a umístěn na návsi.

 

V roce 1867 vyvrátila vichřice obecní les u Suchého. Za prodané dříví obec utržila 7673 zlatých.

 

V roce 1876 zakoupen dům čp. 40 od syna učitele Winklera a obec jej chtěla adaptovat na školu.

 

V roce 1879 (25. dubna) byly zasazeny dvě lípy v Dědině k výročí stříbrné svatby Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou (Sisi).

 

V roce 1881 (10. května) byly zasazeny čtyři lípy u školy při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou.

 

V roce 1882 došlo na adaptaci budovy čp. 40 na školu. Oprava stála 4332 zlatých.

 

V roce 1899 živelná pohroma zničila veškerou úrodu.

 

V roce 1903 zničil požár na Pohoři 16 stavení.

 

V roce 1906 vystavěn vodovod.

 

V roce 1922 v létě založen spolek Sbor dobrovolných hasičů (Svěrák Josef). Sbor každý rok pořádal veřejná cvičení, výlety, zábavy, hrál poučná divadla, ale k tomu všemu mu chyběla vhodná veřejná místnost.

 

V roce 1926 v dubnu vyměřovány šestnácti usedlíkům selské lesy. Tito lesy užívali, ale neměli je zakresleny v katastrálních mapách.

Na neděli svatodušní se toho roku světila hasičům nová stříkačka a kříž postavený na pozemku Filomény Svěrákové.

 

V roce 1927 řádila po Novém roce hlavně u dětí zákeřná chřipka. Zemřeli na ni Dvořáček Josef (3 roky), jeho bratr Emil (2 roky), Dvořáčková Růžena (2 měsíce) a Veselý Miloš (1,5 roku).

 

V roce 1928 (15. dubna odpoledne) letěla nad Velenovem vzducholoď Italia, která mířila do Stolpu na pobřeží moře Baltického. Celý Velenov byl na nohou, všichni s úžasem sledovali vzducholoď na její vzdušné pouti, dokud nezmizela očím. Byla pěkně vidět a na boku zřetelně bylo možno číst nápis Italia.

 

V roce 1929 (10. února) mráz –30°C. Zamrzá voda, lidé nachází zmrzlé zajíce až u domů. U Valchova na Kozencích, v lese při cestě, je rodina cikánů. Bydlí v otevřené boudě z chvojí a v mrazích chodí stará cikánka ve Velenově po prosbě.

Dne 8. 10. 1929 započato se stavbou hasičského skladiště na návsi nad rybníkem. Kancelář o rozměrech 6 x 3 m, místnost pro stříkačku 6 x 7 m. Dřevěná přepážka se dá odstranit a získá se tak velký prostor třeba k tanci apod.

 

Dne 7. 3. 1930 při oslavách 80. narozenin T. G. Masaryka obdrželi žáci na památku spořitelní knížky se vkladem 5 Kč. Usnesením obecního zastupitelstva 2. 3. 1930 byl prezident T. G. Masaryk jmenován čestným občanem Velenova.

 

Od března 1931 dochází k elektrifikaci. Pracuje se na venkovních zařízeních a je rušno i v domácnostech (firma Chaloupka z Boskovic). První světla byla ve škole, v hospodě a v novostavbě Aloise Dvořáčka na Kopcích, kde byli ubytováni montéři.

Koncem roku byla přeložena kamenná cesta k Suchému za 8000 Kč.

 

V roce 1932 na obecním pozemku u rybníka vybírá Josef Žáček, z pověření obce, vstupné (883 Kč). V boudě je možno koupajícími se zakoupit i občerstvení.

 

V červenci 1933 dostavěno hasičské skladiště (23. 7. slavnostní otevření). V neděli 6. 8. 1933 hoří u Špidlíků, hasiči většinou nebyli doma a štěstí, že dům stál osamocen a tak shořel sám.

 

 

V květnu 1934 postavil si na pozemku obce u rybníka weekendový domek Radim Pluskal z Boskovic.

V tomto roce staví dům Josef Špidlík (na místě vyhořelé stavby) a Josef Dyčka.

 

Dne 20. 2. 1935 požár v transformátoru (ten den se oběsil Jan Kolísek, starostův náměstek).

Velká nezaměstnanost, průměrně 35 osob bere stravovací poukázky. Přesto vše se staví nové domy (Bartošek Vojtěch, Bartošek Antonín, Vašků Josef a Vašků Antonín).

 

V roce 1936 se ve Velenově narodilo 15 dětí (2 zemřely).

V obci je v tomto roce 8 radiových přijímačů (Bartošek Antonín, Havelka Josef, Konečný Vincenc, Krejčíř Alois, Matějíček Rudolf – učitel, Ševčík Bohuslav, Tichý Ladislav a Vašků Antonín).

 

V listopadu 1937 obdržel obecní úřad odpověď na projev soustrasti od rodiny pana prezidenta Osvoboditele, který byl čestným občanem Velenova.

 

Dne 10. 7. 1938 byl odhalen pomník padlým v I. světové válce. Byl postaven z divokého kamene, mramorovou desku zakoupila obec u p. Drbala v Boskovicích. Za pozlacené jedno písmeno se zaplatila 1,20 Kč. Oplocení dodáno firmou bří. Wilhelmových z Prostějova.

Dne 12. 7. 1938 svolána komise na stavbu silnice Velenov – Valchov a ke stavbě by se mělo přikročit na jaře 1939 (náklad pro obec 111 tisíc Kč a pro okres 120 tisíc Kč).

Dne 23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace branců do 40 let. Za nočního zatemnění se připravovali k odjezdu:

Bartošek Vojtěch, Dokoupil Jaroslav, Dvořáček Alois, Dvořáček Josef, Dyčka Vincenc, Dyčka Josef, Juránek Josef, Konečný Josef, Krejčíř Alois, Krejčíř Josef, Lukáš Bohumil, Prokop Vilém, Řehořek Josef, Svěrák Rudolf, Svěrák Vincenc, Ševčík Josef, Veselý Bedřich, Veselý Metoděj, Veselý Vojtěch, Valtr Jaroslav, Vybíhal Josef.

U pomníku padlých zazpívali v 10 hodin hymnu, rozloučili se stiskem ruky s ostatními občany. Za tři týdny došlo k demobilizaci. Z pohraničí byly vystěhovány české rodiny a děti byly poslány do vnitrozemí. Do Velenova jich přišlo 13: Gregor Jan, Lukš Eduard, Kudela Jiří, Mangel Josef, Nix Robert, Nixová Jiřina, Potěšil Vratislav, Potěšil Vladimír, Říha Josef, Salajka, Stejskalová Františka, Šváček Josef, Šváčková Anna.

 

Po 14. 3. 1939, kdy bylo přikročeno k osazování ČSR říšským vojskem, byly zrušeny politické strany a vzniká národní souručenství. Do něj se přihlásilo všech 90 velenovských mužů. Od 16. 3. 1939 se začíná jezdit vpravo, chodit vlevo. Od 1. 10 1939 byly zavedeny potravinové lístky a lístky na mýdlo. Za jejich rozdělování odpovídali Dvořáček Josef čp. 26, Konečný Vincenc čp. 43 a Tichý Ladislav čp. 1.

 

V roce 1940 zavedeny povinné dodávky vajec. Prováděny soupisy slepic. Veřejné budovy musely býti označeny německo-českým názvem.

 

V roce 1941 nařízeno zatemňování oken. Jsou prováděny soupisy všech hospodářských zvířat v obci k 1. 12. a zavedena povinná dodávka masa. Od 20. prosince 1941 do 4. března 1942 byly ve škole uhelné prázdniny.

 

V roce 1942 odchází na nucené práce do Říše Bartošek Karel čp. 58, František a Josef Koneční čp. 44 a Mrázková Marie.

 

V roce 1943 byly odstraněny z rozhlasových přijímačů krátké vlny, aby občané nemohli poslouchat zahraniční rozhlas, který informoval o průběhu války. Našli se však šikovní lidé (Tichý Ladislav aj.), kteří si zřídili cívky a připojily je k vykuchaným přístrojům a podávali pak čerstvé zprávy občanům. Za poslech cizího rozhlasu byly přísné tresty a i smrt.

 

V roce 1944 silná odbojová činnost na Drahanské vysočině (Delta II, ruští partyzáni v čp. 15).

 

Dne 18. února 1945 tragédie v čp. 15, zatčeni a odvezeni z obce Krejčíř Josef, manželka Marie, Ševčík Josef a Kovář Karel z Lipové. V květnu v obci ustaven 12-členný Revoluční národní výbor, jehož členem byl zvolen i Ševčík Josef, který tou dobou už nebyl mezi živými.

 

V roce 1946 byly zahájeny práce na silnici Valchov – Velenov, s jejíž stavbou se započalo před válkou. Stavbu vedl Ocetek František ze Sloupu a pracovaly na ní převážně ženy z Velenova a z okolí.

 

Dne 3. 8. 1947 v 9 hodin při pietní slavnosti byly odhaleny na domě čp. 15 a 11 pamětní desky. Pozůstalým byly předány válečné kříže „In memoriam 1939“. Předání provedl po proslovu Jana Havliše, dlouhodobého učitele, generál Karel Kultvašer.

Po dokončení stavby silnice Velenov – Valchov hned v roce 1947 byla zavedena autobusová linka, avšak pro nedostatek autobusů zde jezdilo nákladní auto s plachtou od Unry.

 

Dne 26. 2. 1948 byl v obci ustaven Akční výbor NF: Kolísek Břetislav, Krejčíř Adolf, Kocman Karel – předseda (za KSČ), Bartošek Alois čp. 4, Dvořáček Josef čp. 26 (za soc.dem. stranu), Konečný František ml. čp. 44 a Veselý Vojtěch (za lidovce), Dyčka Vincenc a Konečný Ladislav (za nár. socialisty), Novák Josef ml. ( za ČSM) Konečný Josef čp. 54 (za neorganizované).

Zakoupen za 80 tis. Kčs promítací přístroj. V domě čp. 12 byla zřízena prodejna Včela.

V červnu 1948 se za národní výbor zúčastnili sjezdu v Kroměříži Veselý Jan, Veselý Jaroslav, Řehořek Josef, Lukáš Bohumil a Bartošek Antonín.

Od 18. srpna mají hasiči novou motorovou stříkačku.

 

Dne 29. května 1949 se tato motorová stříkačka světila při příležitosti polní mše u domu čp. 11 za oběti 2. světové války.

V květnu 1949 se v Praze konal IX. sjezd KSČ (kvůli socializaci vesnice) a zúčastnil se ho Krejčí Oldřich. Ve stejném roce byla zakoupena motorová stříkačka pro hasiče. Od října 1949 byl volný prodej chleba, pečiva a mouky.

 

V roce 1950 byl v obci vypracován plán provádění prací v zemědělství společně. Uskutečnil se pouze společný výmlat obilí a ani toho se všichni zemědělci nezúčastnili. V režii MNV byly obdělány pozemky Josefy Hamplové čp. 15 a Jany Konečné čp. 11.

 

Dne 30. května 1953 byla provedena měnová reforma a zrušeny potravinové lístky.

 

Dne 19. června 1954 získali požárníci v soutěži v Oboře 2. místo a postoupili do krajského kola, v kterém 10. července 1954 zvítězili.

Na podzim v roce 1954 bylo založeno JZD vstupem 41 členů z drobných zemědělců. Začali hospodařit na 90 ha zemědělské půdy.

 

K 1. 1. 1955 mělo družstvo 5 krav, byli koupeni 2 koně a jedna vlečka.

 

Od 14. ledna 1956 vzniká pěvecký kroužek, který vede Antonín Veselý z čp. 14. Na soutěži v Letovicích 26. 2. 1956 získal tento pěvecký kroužek 1. místo na přehlídce Lidové umělecké tvořivosti, 22. 4. v kraji 2. místo.

V roce 1956 se na Kopcích začala stavět drůbežárna.

 

Na pozemcích Josefa Vybíhala čp. 5 se v roce 1957 začal stavět kravín.

 

V roce 1962 se v blízkosti kravína buduje vepřín.

 

V roce 1965 se staví dílny, kancelář JZD a váha.

 

V roce 1971 dokončena stavba prodejny, předané občanům 4. 12. Prodejnu odkoupila od obce Jednota Boskovice za 180 tis. Kč (občané odpracovali na stavbě 5488 hodin).

Při celostátním sčítání v tomto roce žije v obci 292 obyvatel (z toho 155 žen) a je v obci 71 domů. Neobydlená je škola čp. 40, Pazderna a dům čp. 33, který se likviduje a na jeho místě bude vybudovaná víceúčelová budova NV.

 

V roce 1972 obdržel MNV čestné uznání a odměnu 8000 Kč za 3. místo v soutěži NV.

Byl zaklenut potok a upravena vodní nádrž se zábradlím (dotace 84 tis. Kč) a opravena škola (za 44 tis. Kč).

 

V roce 1973 dokončeno oplocení prameniště, oprava vodojemu a bourání domu s čp. 33

 

Od 1. ledna 1974 se sloučilo JZD do velkého zemědělského závodu se sídlem v Okrouhlé – pod názvem Vrchovina. Ve Velenově se chovají prasata (350 ks) a mladý dobytek (70 ks).

Dne 5. 5. 1974 odhalen na návsi pomník obětem dvou světových válek z kamene trachytu,. Výtvarnicí pomníku byla Jaroslava Šimůnková z Kameny Blansko (cena pomníku činila 31 253 Kč, celková stavba včetně úprav okolí pak přišla na 52 328 Kč).

Zbudovaná točna autobusů stála 21 tis.Kč, nová trafostanice 45 tis. Kč.

V roce 1974 utratili občané v místní prodejně za potraviny 1371 tis. Kč (v masně 166 tis. Kč, v pohostinství 185 tis. Kč a ve smíšené prodejně 1020 tis. Kč).

 

Dne 9. května 1975 byla zahájena stavba víceúčelové budovy NV výkopem rýhy pro kanalizaci.

 

Dne 30. 6. 1976 byla uzavřena místní Základní devítiletá škola 1. – 4. ročník (ve škole už bylo jen 10 žáků ve čtyřech ročnících.

Dochází ke sloučení NV Velenov s NV Valchov (ustavující plenární zasedání dne 19. listopadu 1976).

Dne 4. 12. 1976 zemřel nejstarší občan obce, pan František Tichý čp. 3, kterému do 100 let moc dnů nechybělo (narodil se 26. 12. 1876 na Okrouhlé).V obci byl řadu let starostou a později knihovníkem.

Dne 16. 12. 1976 byl v obci ustaven Občanský výbor. Má 9 členů a předsedou zvolen Ladislav Prokop čp. 72.

 

V roce 1977 se na stavbě víceúčelové budovy NV vyzdívají příčky, staví komíny, zazdívají se okna, omítá se, betonuje, obkládají sociální zařízení a instaluje se ústřední topení (náklady 366 tis. Kč).

Dne 13. 4. 1978 byl zvolen soudcem z lidu Alois Dvořáček čp. 1.

První barevný televizor Fatra si zakoupil 1. listopadu 1978 za 9980 Kč Jiří Dvořáček čp. 26 (první černobílý televizor zakoupen Václavem Šumberou v roce 1957).

 

Dne 9. prosince 1978 byla slavnostně předána všem občanům do užívání víceúčelová budova NV (profinancováno v letech 1975 – 1978 celkem 1048 tis. Kč a odpracováno 27103 brigádnických hodin).Kolaudace vzorně provedené stavby proběhla 28. 11. 1978. Celková hodnota díla je 1,5 mil. Kč.

 

Dne 5. srpna 1979 bylo slavnostní otevření požární zbrojnice.

 

Dne 9. 5. 1980 – návštěva ruských partyzánů, kteří žili za války v zemljance mezi Ludíkovem a Němčicemi (Ivan Laginov a Michajl Votincev) a velitele 5. partyzánské skupiny „Juraj“ – Josefa Jakeše (zemřel 8. 6. 1980 v domově důchodců v Jasené za obcí Skřípov).

Při sčítání dne 1. 11. 1980 bylo v obci 241 osob (z toho 126 žen) a 20 osob s trvalým pobytem nebylo přítomno. Rodinných domů bylo 70 (trvale obydlených 63).

 

Dne 20. 5. 1981 na Pohoři ve stodole domu čp. 21 vznikl požár. Oheň se přenesl i na stodolu Josefa Prokopa čp. 47, souseda a po hašení zůstalo jen ohořelé zdivo.

Při honu 12. prosince 1981 bylo uloveno 6 divočáků (největší vážil přes 50 kilo).

 

Ve dnech 3. a 4. 7. 1982 byly v obci oslavy 60 let trvání požárníků. První zápis do Pamětní knihy Sboru dobrovolných hasičů zapsal pan Josef Žáček: „Už v letech 1870 stávalo na návsi pomocné hasičské nářadí a hasil, kdo k požáru přišel. V roce 1906 při stavbě vodovodu byly pořízeny hydranty, zakoupilo se 160 m hadic a 2 proudnice. Dne 7. 7. 1922 na popud Josefa Žáčka a Vincence Dokoupila utvořilo 19 zakládajících členů Sbor hasičů (výbor: Svěrák Josef – starosta, Žáček Josef – jednatel, Konečný František čp. 11 – pokladník, Dokoupil Čeněk – náčelník, Bartošek Alois – podnáčelník)“ – viz kronika hasičská str. 3 a 4.

 

V lese za Bartoškovy vypukl dne 11. 6. 1983 v 19.30 hodin požár. Požár se podařilo hasičům zdolat. Shořela část lesa směrem k Okrouhlé a Benešovu.

Naše lidová knihovna (knihovnice Marie Konečná) obdržela za dobrou úroveň práce s dospělými i mládeží uznání JKNV. Krajské kolo této soutěže knihoven a knihovníků probíhalo na zámku v Rájci nad Svit. dne 22. a 23. 6. 1983.

 

Ráno 31. 7. 1984 byla viděna na Kopcích u zahrady Josefa Konečného liška. Dostala se až do Dědiny a na zahradu domu čp. 3. Chovala se neobvykle a proto byla zastřelena a poslána na vyšetření – měla vzteklinu.

Teplý říjen a dostatek vláhy způsobil velkou úrodu hub. Borové lesy jsou plné pravých hřibů, v Doubí rostou suchohřiby a louka na horních Valchovcích je plnička krásných žampionů. Sbírají se do velkých proutěných košů a dřevěných bedniček, co jich je.

 

Dne 27. prosince 1985 byla provedena kolaudace přivaděče pitné vody. Dne 7. 11. 1985 byla do vodojemu poprvé napuštěna voda ze skupinového vodovodu Žďár – Němčice – Suchý. Zdrojem je voda za Skalky a voda valchovská. Na pracích se podílel Agrochemický podnik Skalice nad Svit., STS Boskovice, JZD Vrchovina, JVaK Boskovice a také 47 našich občanů odpracovalo přes 2000 hodin.

 

Od 1. ledna 1986 došlo ke sloučení národního výboru s Městským národním výborem v Boskovicích.

 

Výročí 80 let včelařství v obci bylo oslaveno 15. 11. 1987. Včelařský spolek „Velen“ pro Žďárnou a okolí se sešel na I. valné hromadě 20. 10. 1907 na Benešově. Tam bylo zvoleno 10 členů výboru (předseda František Šindelka). Členové, jejichž počet byl mezi 15 – 28 osobami, byli ze Žďárné, Protivanova, Bukové, Pavlova, Benešova, Kořence, Suchého, Šebetova, Knínic, Vratíkova, Okrouhlé, Velenova, Valchova, Ludíkova a Molenburku (dnes Vysočany). Po založení měl spolek 198 včelstev a 111 prázdných úlů (osazeny 2 úly slaměné, 5 klátů a zbytek úly dřevěné). V roce 1921 se osamostatnil Protivanov a v roce 1926 Knínice. Od roku 1960 se změnil název na „Základní organizace Českého svazu včelařů Žďárná“. V roce 1987 v této organizaci bylo 29 členů se 176 registrovanými včelstvy.

V průběhu roku 1987 bylo v obci položeno asi 1200 m kanalizace z důvodů budování přehrady pod Vratíkovem. Větev C kanálů je propojena svislými šachtami z betonových rour, zakrytých nahoře betonovými kulatými poklopy. Větev C je svodnicí odpadních vod. Celé dílo má být ukončeno v roce 1989 (v roce 1988 bylo profinancováno 2060 tis. Kč).

 

Dne 17. a 24. listopadu 1989 se na obloze směrem od Benešova k Suchému objevil zvláštní přírodní úkaz, široký rudý pruh – polární záře, dobře ve Velenově viditelná.

 

Dne 21. dubna 1990 – poprvé na Velehradě hlava katolické církve, papež Jan Pavel II. Z Velenova tam na pouť brzo ráno odjeli z obce Alois Dvořáček čp. 1, manželé Staňkovi čp. 3, Vazovan Milan se dcerou a rodina Slaná z chaty.

Oprava zvonice byla ukončena 26. 5. 1990 (opravovala se střecha, dveře, prováděly nátěry a zvonice se líčila).

 

V roce 1991 vkročila i do Velenova nezaměstnanost. Mezi první nezaměstnané můžeme počítat Bartoškovou Věru, Dostálovou Miloslavu a Komárkovou Magdu.

Dne 16. února 1991 byli do Občanského aktivu zvoleni: Bartošková Ludmila čp. 75, Ošlejšek Václav čp. 55, Ing. Staněk Josef čp. 3, Ševčíková Marie čp. 9 a Šumbera Václav čp. 42.

 

Po celý rok 1992 se v obci buduje kanalizace (z Vacule do Dědiny, Pohoř, na Kopcích, z Dědiny na Pohoř a za Humna. Výkopy jsou hodně hluboké a cizí lidé, co Velenovem prochází si dělají legraci, že hned po Praze bude metro ve Velenově.

Dne 2. 4. 1992 byly v 9 hodin předány soukromé lesy do užívání vlastníkům.

Referendum se v obci konalo 15. 8. 1992 – zda má být obec samostatná (pro 143 hlasů) nebo dále součástí Boskovic (pro 7 hlasů).

 

Od 1. ledna 1993 je obec Velenov opět samostatná. Ve volbách dne 6. března zvolen za starostu obce pan Josef Prokop čp. 47, členové zastupitelstva jsou Bartošek František čp. 48, Bartošková Ludmila, Komárek Otakar ml., Konečná Jana, Mikulášková Bohumila, Ošlejšek Václav, Ševčíková Marie a Veselý Miroslav čp. 7.

Od 8. 2. 1993 dochází ke měnové odluce – máme korunu českou, zn. Kč. Na osobu se mění původní peníze ve výši 4000 a na dítě 1000 a to na poštách a bankovky původní v hodnotě 50, 20 a 10 korun platí do utracení a nemusí být kolkovány.

 

V roce 1994 se zvýšil počet telefonů ve Velenově z původních 2 stanic na 18. Telekomunikace ruší dráty a pokládá kabely do země.

 

Společnost Telecom zapojila veřejnou telef. stanici na návsi 29. 5. 1996 (hovory na telef. karty). V listopadu provedena celková oprava čekárny na návsi.

Dne 31. 10. 1996 uzavřena smlouva s firmou Mertastav na plynofikaci obce. Délka plynovodu 3482 m a cena asi 3.100 000 Kč. Obec si 2,5 mil. vypůjčila. Kolaudace plyn. sítě 11. září 1997. Plyn napuštěn 18. 9. 1997. (1 m³ plynu stojí 3 Kč a od roku 1998 má být dražší o 50%.)

 

Lesní požár 7. 6. 1998 – silný vítr, teplota 30°C – vypukl kolem 16 hodiny. Shořely asi 2 ha lesa Dvořáčka Aloise čp. 1 (parcela 249/4), stejné množství Krejčíře Břetislava čp. 15 a části porostů Havelky Josefa, Dvořáka Františka a Novákové Ludmily. Po hodině hašení (asi 22 požárních sborů, cisternová auta, letadla) začal hořet les na druhé straně (asi 400 m dál). Podle šetření policie ČR byly požáry úmyslně založeny (pachatel neznámý). Celkové škody jdou do milionů.

Koncem roku 1998 je v obci už 35 telef. stanic.

Na bývalém vepříně vyrábí nábytek firma K a V VYMONA (vedoucí Petr Kočvara a Petr Vondrák).

 

Dne 17. 10. 1999 obec nechala opravit mramorový kříž na návsi a přebrousit památník na návsi včetně opravy písmen (rozpočet 28 tisíc Kč).

V březnu 1999 provedena nová výsadba parčíku na návsi, odstraněny přerostlé dřeviny (ze starých dřevin byla ponechána jedle a smuteční vrba).

V květnu 1999 opraveny místní komunikace z Vacule do Dědiny (asi 950 tisíc Kč).

Dne 7. 12. 1999 zemřel pan farář Bohuslav Marek a byl pohřben 14. 12. 1999 ve Žďárné. Farnost je bez kněze.

 

Oprava střechy na budově OÚ započata 22. 2. 2000 (firma Hana Chlupová Blansko) na střechu vazbovou. Kolaudace 6. 6. 2000 (finanční náklady 1 279 000 Kč).

V roce 2000 je mimořádně velká úroda krásných jablek. Lidé neví, co s nimi. Z moštu vypalují pálenku – kalvados, vaří dřeně, kompoty a krmí jimi i králíky.

 

K 1. 3. 2001 nařízeno ze zákona sčítání domů, bytů a osob. V obci mu podléhají domy čp. 1 – 78, občané s trvalým pobytem v těchto domech a někteří občané s trvalým pobytem v chatách u Suchého.

V tomto roce byl zakoupen automobil skříňová Avie A21 pro hasiče za 50 020 Kč.

Dne 4. 4. 2001 byla dokončena oprava požární nádrže na návsi za 99 860 Kč (z toho dotace od Okresního úřadu Blansko činila 50 000 Kč).

V létě roku 2001 byla za 50 tisíc Kč opravena silnice k Suchému a vyspraveny díry na silnici k Valchovu.

 

V únoru a březnu 2002 provedla Rozhlasová služba Kunštát výměnu rozhlasové ústředny v hodnotě 39 tisíc Kč. Doplnění o CD přehrávač přišlo obec na 5800 Kč.

Rekonstrukce veřejného osvětlení v březnu 2002 probíhala ve dvou fázích. V první fázi došlo k výměně stávajících bodů veřejného osvětlení (24 ks) a doplnění o dalších 13 bodů (finanční náklad 300 tisíc Kč). Ve druhé fázi bylo zbudováno nové osvětlení na hřišti, které je tvořeno třemi světelnými body (finanční náklad 27 tisíc Kč).

Na jaře 2002 se za budovou Obecního úřadu zbudovalo za pomoci Sboru dobrovolných hasičů sociální zázemí pro pořádání sportovních a kulturních akcí a byla provedena rekonstrukce hřiště.

 

Starostové (předsedové) obce

 

1914 – 1918

starosta

Veselý Josef čp. 20

19.10.1923

starosta

František Tichý čp. 1

říjen 1927

starosta

Žáček Josef (zemřel 5. 6. 1934 ve věku 36 let)

1931

starosta

Prokop Vilém čp. 47

1938

starosta

Ševčík Josef čp. 11

9.5.1945 – 1960

předseda

Krejčí Oldřich čp. 40

1960 – 1970

předseda

Konečný Ladislav

1971 – 1976

předseda

Prokop Ladislav čp. 72

1.7.1976

předseda Občanského výboru

Prokop Ladislav čp. 72

1986

předseda Občanského výboru

Bartošek František

16.2.1991 – 1993

předseda Občanského aktivu

Ing. Staněk Josef, Šumbera Václav

6.3.1993

starosta

Prokop Josef čp. 47

18.11.1994

starosta

Bartošek František

3.2.2006

starosta

Ošlejšek Václav

20.10.2006

starosta

Havelka Jan

 

Od 1. 7. 1976 sloučení s MNV Valchov.

Od března 1986 sloučení s MěNV Boskovice.

Od 1.1.1993 samostatná obec Velenov

Historie SDH Velenov

ÚVOD KRONIKY SDH VELENOV

Jako zapisovatel této pamětní knihy mám na mysli přání, aby pro všechny budoucí časy byla vedena v duchu demokracie, tj. aby byla psána správně, poctivě a pravdivě, neb co z lidu vyjde a je lidmi vedeno, má a musí být správné a jestli se snad někdo najde a má jinaký náhled na sepsání této knihy, pak se přiznávám – patří to k věci, neb i kritika je správná, jeli ale promyšlena do důsledků. Kritizovat druhého má být tehdy, jestli sám může o sobě říci „já jsem správný člověk.“ Tolik úvodem pro kronikáře této knihy.

Ve Velenově dne 19.3.1923 Josef Žáček

 

PŮVOD A ZALOŽENÍ HASIČSKÉHO SBORU VE VELENOVĚ

Dobrovolné hasičské sbory zakládaly se před světovou válkou r. 1914 ve všech městech, větších vesnicích a dosti rychle se šířily i v těch malých chudičkých dědinkách. Tak bylo i ve Velenově. Snaha pro pomoc bližnímu byla už v letech 1870, kdy stálo na návsi pomocné nářadí hasičské. Organizované hasičstvo tenkrát ale nebylo. V pádu požáru kdo chtěl, tak přišel hasit. Ale i toto opatření koncem 18. století zaniklo. Touto dobou zakládaly se dobrovolné hasičské sbory v sousedních obcích a když r. 1904 vypukl ve zdejší obci velký požár, který zničil 15 domků a když za 2 roky na to stavěla obec vodovod, tehdejší starosta obce Veselý, vida jiné obce s hasičskými sbory, pracoval by při vodovodu byly zřízeny hydranty, kterých v případě požáru by se použilo místo stříkačky. Návrh tento se mu podařil. K hydrantům obec koupila 160m hadic a dvě proudnice, což znamenalo dosti dobrou pomoc v případu ohně. Leč sluší zde poznamenat, že tehdejší občané nedovedli plně chápat význam založení hasičského sboru a tak se stalo, že veškeré toto dosti vyhovující hasičské nářadí zůstávalo nepovšimnuto někde ležet. Sem tam někdy se pomýšlelo pro zřízení hasičského sboru, ale záhy se to vždy ztroskotalo, což se táhlo do vypuknutí světové války r. 1914, což teprve nebylo možno i při dobré vůli založit hasičský sbor, neb veškeří mužové od 18 do 60 roků byli na vojně. Roku 1918 kdy válka skončila a státním převratem vytvořena republika Československá vraceli se mužové domů, ale i při tehdejších poměrech nebylo možno pomýšlet na zřízení hasičského sboru, neb po všech těch zažitých trampotách a utrpení přál si každý klidu v kruhu svoji rodiny. Brzy na to byla republika ohrožena sousedními státy a tak se stalo, že mladší vojsko musilo opětně narukovat což se protáhlo do roku 1920. V této době začaly se poválečné poměry zlepšovat a když domů přijeti mladší hoši jak před válkou zase scházívat, padl jednoho dne návrh pro založení nějakého spolku. O hasičském sboru nebylo tehdy vzpomenuto. Byla tu projevena jakási snaha sjednotit se veškerá mládež v obci a založit nějaký spolek, aby se obec kulturně povznesla, buď Národní jednotu neb jednotu Sokola. Nálada byla dosti dobrá pro tyto zde uvedené spolky. Svolaná proto schůze do hostince p. Františka Hénka, kde po delší debatě od všeho upuštěno a zůstalo se při ochotnickém kroužku. Za půldruhého roku dne 4. června 1922 sešel se Dokoupil Vincenc se Žáčkem Josefem a tito dva shodli se na tom, založit hasičský sbor a že společně hned začnou uvědomovat ostatní občany o nutnosti a významu hasičského sboru. Zde byl ten první moment, ve kterém proneseno jméno hasičský dobrovolný sbor ve Velenově. Práce se dařila, neb v krátkém čase byla pro sbor velká většina – skoro celá obec, což dodávalo zakladatelům více odvahy, zvláště když tehdejší starosta obce p. František Konečný, dále Josef Svěrák, Prokop Vilém, Dvořáček Alois, Veselý Antonín a více jiných slíbili, že budou společně budovat hasičský sbor. Když byl dostatečný počet činných členů zajištěn, žádalo se župního náčelníka bratra Františka Hlouška v Boskovicích o informace ohledně další přípravné práce. Župní náčelník navrhuje: svolat veškeré občanstvo, které má zájem na založení hasičského sboru do místnosti obecního starosty a provést volbu výboru hasičského sboru. Týž přislíbil, že bude ve prospěch našeho sboru pracovat od sboru Boskovice I. Svolána tehdy na den 7.července 1922 veřejná schůze do níž se dostavili tito zakládající členové: Dvořáček Alois krejčí č. 50, Dvořáček Alois mladší krejčí č. 50, Dokoupil Čeněk krejčí č. 21, Dyčka Josef stolař č. 19, Konečný František rolník č. 11, Konečný František krejčí č. 44, Prokop Vilém krejčí č. 47, Prokop František zedník č. 47, Novák František krejčí, Řehořek František rolník č. 12, Svěrák Josef rolník č. 16, Svěrák Rudolf dělník č. 60, Svěrák Václav krejčí č. 35, Svěrák Alois tesař č. 16, Vybíhal František krejčí, Veselý Antonín rolník č. 14, Veselý Čeněk krejčí č. 28, Kolísek Jan krejčí č. 41, Žáček Josef krejčí č. 29. Schůzi zahájil starosta obce František Konečný a týž řídil i volbu – voleno bylo lístky. Do výboru byli zvoleni tito členové: Svěrák Josef – starosta, Dvořáček Alois – náměstek, Žáček Josef – jednatel, Konečný František č. 11 – pokladník. Do náčelnictva byli zvoleni: Kolísek Jan – náčelník, který se této funkce vzdal a zvolen byl Dokoupil Čeněk, Bartošek Alois – podnáčelník. Tímto vstoupil v činnost Sbor dobrovolných hasičů ve Velenově ve svoji činnost s přáním mnoho zdaru – schůze skončena.

 

 

 

ZAJÍMAVÉ UDÁLOSTI

V dřívější době, tak jako i jiné obce, byla i naše obec postižena často požáry. Jako největší považujeme požáry v r. 1835, kdy vyhořelo 7 domů a v r. 1904 vyhořelo 16 domů a od té doby je tato část obce nazývaná „Pohoř.“ Snaha pomáhat bližnímu při živelných pohromách a při požárech byla již v letech 1870 na návsi již tehdy stálo ruční hasičské nářadí a v případě požáru, kdo chtěl přišel a hasil. Organizované hasičstvo však nebylo. V r. 1906 byl naší obci budován vodovod-po obci byly zřízeny na tehdejší dobu moderní hydranty a obec zakoupila 160 m hadic a dvě proudnice. Léta ubíhala – 1. světová válka přinesla s sebou i utrpení a po skončení 1. světové války další starosti. Po delších jednáních konečně nadešel den 7. července 1922 a na veřejné schůzi všeho občanstva byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který měl 19 členů sboru a 28 členů přispívajících. Prvním starostou byl zvolen Svěrák Josef z č. 16, náčelníkem Dokoupil Čeněk z č. 21 a jednatelem Žáček Josef z č. 29. Hned po ustavující schůzi byly zajištěny sbírky, pořádány výlety a hrány divadla, aby se získaly peníze na zakoupení stříkačky. Prvního května 1926 byla slavnostně přivezena do Velenova nová ruční čtyřkolová, dvouproudová stříkačka za 21.000,- Kč, z toho polovinu zaplatil obecní úřad a polovinu splácel hasičský sbor. Tato stříkačka byla provizorně umístěna pod kolnou Jana Chlupa č. 13 – byla potřeba hasičská zbrojnice. V tomto roce bylo také založeno osmi členné družstvo žen a první náčelnice byla Dokoupilová Božena z č. 21. Na svůj náklad si pořídily stejnokroje. Tři roky se jednalo o stavbě požární zbrojnice a na podzim r. 1929 se započalo se stavbou. V r. 1930 se v obci buduje elektrifikace a tak stavba požární zbrojnice jde pomalu, ale za pomocí všech členů sboru a také tehdejších nezaměstnaných byla tato zbrojnice dostavěna a 23. července 1933 slavnostně otevřena. Léta ubíhají, mění se funkcionáři, přicházejí noví, mladší. Začíná r. 1938, hrozba 2. světové války, jsou to léta starostí a utrpení, které pocítila i naše obec. Tři naší občané byli popraveni. V r. 1943 došlo z neznámých příčin k velkému požáru u Konečného Antonína č.43 a Konečného Františka č. 44. Přesto, že se zde sjelo mnoho sborů, pro značnou vzdálenost vodních zdrojů a nedostatek vody byly hasební práce ztíženy a oba domy vyhořely až do základů. V r. 1945 za veliké bouřky byl bleskem způsoben požár v domě č. 34 u Špidlíka Josefa. V několika minutách byl domek v jednou plameni. Zde se osvědčila naše ruční stříkačka, která uchránila sousední stavení. V r. 1945 skončila 2. světová válka a znovu se začala obnovovat s chutí a elánem výstroj a výzbroj. V r. 1948 byla národním výborem zakoupena nová dvoukolová motorová stříkačka DS12, která sloužila až do r. 1979 a je doposud v naší zbrojnici. V r. 1954 přistoupilo do sboru 14 mladých členů, kteří se v dalších letech postarali o dobré umístění v soutěži požárních družstev a v r. 1955 se probojovali až do celostátní soutěže v Brně, kde se umístili na 11. místě z 22 družstev. V r. 1956 zvítězilo naše družstvo v okrskové soutěži požárních družstev na Benešově a postoupilo do okresního kola, které se konalo na Suchém. I zde se umístili na 1. místě. Další kolo soutěže již v tomto roce nebylo. Hasičská zbrojnice na návsi stárne, je malá, nestačí a proto se v r. 1970 stěhujeme do provizorní zbrojnice – do bývalé školy a hasičská zbrojnice se přestavuje na prodejnu. Dne 9. května 1975 se zahajuje stavba víceúčelové budovy národního výboru, kde má být také hasičská zbrojnice, aby vyhovovala dnešním potřebám. Dne 9. prosince 1978 je dána do užívání víceúčelová budova a 5. srpna 1979 slavnostně otevřena dnešní hasičská zbrojnice. Dnešní zbrojnice je ve středu obce, blízko vodní nádrže a je proto lepší zabezpečení obce při požáru. Rovněž zabudování sirény zabezpečuje rychlejší oznámení požáru. V tomto roce k nám byla převedena z Rájce-Jestřebí nová motorová stříkačka PS12. 20. května 1981 mezi 13.00 a 14.00 hod. vypukl požár spojených stodol u Prokopů č. 47 a Dokoupilů č. 21. Dost kritická doba – ranní směna nebyla ještě z práce doma a odpolední směna byla již odjetá do práce. Přesto se podařilo s pomocí těch co zrovna byli doma dostat vodu naší stříkačkou na požářiště, proveden 1. zásah a tak se zabránilo rozšíření požáru na obytné části budov. 11. června 1983 vypukl lesní požár nad Velenovem směrem k Benešovu. 12 našich členů pomáhalo s motykami a lopatami při likvidaci požáru. V r.1993 – osamostatnění obce – doposud jsme byli pod Boskovicemi. 7. června 1998 odpoledne vypukl lesní požár v selských lesích nad Velenovem, který se vlivem sucha a větru značně rozšířil. Na zásahu a likvidaci se podílelo 22 hasičských sborů, hlavně s cisternami i letadlo. Příčina požáru nebyla zjištěna – škoda byla vysoká. Na zásahu se podílelo mnoho našich členů. V r. 2001 bylo pro náš sbor zakoupeno auto za 50 000,- Kč. Hasičský sbor uhradil částku 30 000,- a obecní úřad 20 000,- + 11 500,- na dokončovací práce a další úpravy včetně nastříkání auta lakem. Je třeba zdůraznit velmi dobrou spolupráci obecního úřadu a naší organizace a této spolupráce si vážit. Dále nám zakoupili nové opasky, pracovní i vycházkové uniformy, přilby, savice, hadice a jiné. Od samého založení Sboru dobrovolných hasičů jsme v naší obci nejsilnější organizací a pomáháme všude, když se v obci něco buduje. Rovněž v poslední době pomáhají na úpravách kolem kulturního domů, na hřišti a po celé obci naši hasiči, hlavně mladí. Tak jak léta ubíhají, starší členové odchází, ale stále je naše členská základna doplňována novými, zejména mladými členy.

 

Noc s Andersenem


knihovnaV pátek 5. dubna 2013 budeme v místní knihovně pořádat Noc s Andersenem. Začínáme v 17.00 hodin a skončíme v sobotu 6. dubna v 8.00 hodin. Děti, které nebudou v knihovně spát prosíme, aby ráno přišly. Budou se totiž vyhodnocovat soutěže a rozdávat ceny pro vítěze. V knihovně mohou samozřejmě spát i rodiče. Přihlášku je nutné odevzdat do 22. března Radce Havelkové nebo Heleně Matušů.

Děti budou potřebovat polštářek, deku, spací pytel, převlečení na spaní, ručník, hygienické potřeby, přezůvky.

 

Malý čtenář nezná nudu!


knihovnaV pátek 15.března se v knihovně konalo jarní čtení a malování na sklo pod vedení Blanky Matuškové z Ludíkova. Děti si vyzdobily skleněné vázičky, do kterých potom zasadily nádherné kosatce. Vytvořily si i menší skleničku na zalévání. Se spoustou zážitků z malování a čtení pohádek se všichni spokojeně rozešli domů. Fotografie z akce si můzete prohlédnout ve fotogalerii.